Tato myšlenka vznikla v nedávné době, kdy vznikla potřeba uložit, skladovat a zrát ovocný destilát v dubovém soudku.

Poté, co byly pomocí rozsáhlých kontaktů zjištěny obchodní podmínky a cenové hladiny uvedené komponenty, bylo rozhodnuto neprodleně zahájit vědecký program aplikovaného výzkumu s cílem minimalizovat ekonomické dopady na výslednou finanční náročnost produktu.
Dovolím si v krátkosti nastínit postup:

Stěžejní myšlenkou bylo, že pro zrací proces je potřebný dlouhodobý styk destilátu s dubovým materiálem. Méně již záleží na tom, zda tento materiál obklopuje destilát klasicky zvnějšku, či je konfigurace inverzní, tedy dubový materiál uvnitř destilátu - od toho „Inverzní soudek“ *). Výsledky by měly být stejné, pokud jsou stejné plochy styku.

Nejprve bylo nutno matematicky definovat vnitřní povrch soudku. Rozhodoval jsem se mezi dvěmi metodami a to:

1. Definice pomocí výpočtu apertury, tedy činné plochy povrchu rotačního oboustranně komolého elipsoidu
2. Definice pomocí součtu dvou derivačních množin čím dál ostřejších komolých kuželů spojených největšími podstavami k sobě a vyjádření apertury jako v předešlém případě **)

Protože se výsledky obou metod příliš nelišily, rozhodl jsem se obě zanedbat.

Získaný dubový materiál jsem po rozřezání na vhodnou délku ještě pro zvětšení povrchu naštípal, vyvařil ve vodě, nasypal do připravené zavařovací sklenice z chemicky neutrálního amorfního čirého skla o objemu 3,5 litru a zalil právě odvětranou slivovicí. Tato metoda má neobyčejnou ekonomickou výhodu v tom, že procesu se účastní veškerý dubový materiál. Při klasické metodě se zrání účastní pouze část vnitřního povrchu soudku a na vnější část se bez užitku práší.

*)  V literatuře bude možná později znám jako GIS – Ge0rgeův Inverzní Soudek
**)  Vyjádření nemusí být zcela exaktní, autor je spíše praktický konzument, než teoretický matematik